Lehkou nadváhu dnes skoro nepovažujeme za problém. Stala se jakousi normou společnosti, žijící v nadbytku. Od několika esteticky překážejících kilogramů navíc je ale už jen malý krůček k hmotnosti, která ohrožuje člověka na zdraví i na životě, k obezitě.
ČTĚTE TAKÉ:
Zdravé jídlo mi nechutná. Co s tím?
Záchvatové přejídání. Zbavte se ho!
Stupně obezity jsme zvyklí dělit podle BMI, indexu, jenž se spočítá vydělením druhé mocniny výšky v metrech aktuální hmotností. Pak snadno ale také můžeme dospět k tomu, že kulturista, vážící na svou výšku „hodně“ díky svalům, se dostane do kategorie obézních, ačkoliv obézní není. Toto měřítko rovněž selhává u dětí a seniorů.
Jako lepší nástroj měření se ukazuje obvod pasu, jenž by u dospělých mužů neměl překročit 94 cm a u žen 80 cm.
Celkem spolehlivě podíl tuku v těle změří přístroje, založené na rozdílných odporech tělesných tkání, nicméně i zde je měření zatíženo určitou chybou.
Obezitu a nadváhu lze dělit na „ženskou“ a „mužskou“. Ženský typ obezity (gynoidní obezita) je, když se tuk ukládá v oblasti stehen a hýždí. Mužský typ obezity (androidní obezita) představuje hromadění tukových zásob kolem pasu a vnitřních orgánů, a je tedy mnohem více riziková z hlediska zdraví.
Muži mají tu nevýhodu, že jsou k ukládání tuku ve střední části těla geneticky předurčeni, ale i ženy, jenž žijí ve stresu, málo se hýbou a špatně jedí, si zakládají na velké problémy.
Ideál současné krásy je štíhlý, a i přes občasné snahy médií tento trend změnit, se mnoho žen do úmoru snaží hubnout a tomuto ideálu se přiblížit. Pokud se člověk snaží hubnout pouhou restrikcí kalorií, bez pohybu, odpočinku a vyváženého jídelníčku, může sice vypadat štíhle, ale tuk se kolem vnitřních, životně důležitých orgánů bude hromadit vesele dál. Nastane stav, kterému se v anglicky mluvících zemích říká „skinny - fat“, to znamená hubený (na pohled) - tlustý (uvnitř).
Spousty lidí, snažících se o redukci nadbytečných kilogramů tvrdí, že „všechno“ teoreticky znají. Už nepotřebují slyšet další rady, jen nemají Vůli a motivaci na to, aby začali. Dobrou zprávou je, že vůle není třeba.
Stačí dodržovat několik jednoduchých principů a postupný úbytek váhy přijde sám od sebe:
1. Zvažte se - sice není „moderní“ stoupat si na váhu, protože svaly jsou přece těžší, než tuk, ale je třeba se podívat pravdě do očí a přiznat si problém. Samozřejmě je vhodné také se změřit na různých částech těla (kolem prsou, pasu, boků, paží i stehen).
2. Stanovte si cíl - a to realistický. Prvním cílem by mělo být zastavení nárůstu hmotnosti. Když aspoň měsíc (pokud možno dva) vydržíte na stabilní hmotnosti, dejte si za cíl úbytek, ale jen mírný, třeba 2 kg za další měsíc. Možná, že se vám to zdá málo, ale jen poctivé a pomalé kroky vedou k dlouhodobě nižší, zdravější váze.
3. Nenadávejte si - učte se mít rádi sami sebe. Nejste jen číslem na váze, jste všechno, co jste zažili, co děláte, o koho se staráte, co prožíváte. Mějte se rádi takoví, jací jste právě nyní, ne za měsíc s menším číslem kalhot, ale právě teď.
4. Teorii znáte - tak se do toho pusťte - jezte 5 - 6 x denně, po třech hodinách, dopoledne si dejte sacharidy, odpoledne spíš bílkoviny, obden sportujte, odpočívejte a neřešte problémy jídlem.
Autor: Veronika Červenková