Navštivte nás i na

ČTENÍ O CVIČENÍ, VÝŽIVĚ A ZDRAVÉM ŽIVOTNÍM STYLU

Netradiční sladidla

Ruku na srdce, kdo nemá rád sladké? Za preferenci sladkých chutí a následné přibývání na váze (pokud není energetický příjem vybalancován výdejem) můžeme vinit evoluci. Z hlediska vývoje lidského druhu je totiž výhodné zásobovat se energií na období nedostatku. Sladká chuť rovná se zdroj energie a energie rovná se přežití. Jsme naprogramováni vyhledávat sladké plody už od dob, kdy naši předci lovili mamuty a jejich ženy sbíraly lesní plody. Rozdíl je akorát v tom, že naši jeskynní příbuzní nekonzumovali čokoládové tyčinky, donuty, gumové medvídky ani skořicové šneky. Jejich zdrojem bylo ovoce, možná med či nektary rostlin.
    
V českých zemích začala výroba cukru na začátku 19. století, ale tehdy ještě žádnou epidemii obezity nenastartovala - lidé dřeli na polích a těžce fyzicky pracovali, takže energii efektivně spotřebovali.
    
Faktem je, že chceme jíst sladké, ale nepřibírat na váze, neničit si zuby ani nepokoušet zdraví. Vědci na tyto touhy odpověděli produkcí umělých sladidel, načež se vzedmula vlna odporu a kritika kvůli jejich možnému negativnímu vlivu na zdraví. Je s podivem, že stále nemáme jednoznačné odpovědi (Jsou umělá sladidla rakovinotvorná? Způsobují Alzheimerovu demenci? Matou naše tělo? Stimulují produkci inzulinu? Zvyšují chuť na sladké? Pomáhají vůbec v hubnutí?).
    
V případě, že nechceme umělá sladidla do svého jídelníčku zařazovat, máme problém - najdeme je totiž skoro všude - ve žvýkačkách, bonbonech, kečupech, cukrovinkách, mléčných výrobcích, nápojích, sterilované zelenině, konzervách, müsli tyčinkách, proteinových tyčinkách i proteinových směsích. I přesto se ale můžeme rozhodnout číst složení výrobků a sladit alternativě.        

Vyzkoušejte třeba tato (pro někoho) netradiční sladidla:
Melasa - tato temná vazká hmota vzniká jako vedlejší produkt výroby cukrové třtiny a je doslova superpotravinou, nabitou mikroživinami (draslík, vápník, hořčík). Je zcela přírodní, akorát sladí méně, než cukr - a obsahuje také méně kalorií (297 kcal na 100 gramů, cukr má asi 400 kcal ve 100 gramech). Chuť melasy je specifická - hořká, sladká. Při prvním ochutnání si možná nebudete jistí, zda Vám chutná a pak se nejspíš přiřadíte do jednoho z táborů - buď ji budete milovat nebo nesnášet.

Erythritol - řadí se mezi alkoholové cukry, vyrábí se fermentací glukózy, absorbuje se v tenkém střevě a je vylučován močí v téměř nezměněné podobě. Nemává s hladinou cukru v krvi, takže je vhodný i pro diabetiky a navíc má nulovou energetickou hodnotu. Chutná a vypadá jako cukr, takže ho můžete používat úplně stejně, jako obyčejný cukr. Setkat se s ním lze i při návštěvě dentální hygieny - tam se s ním totiž často dokonce čistí zuby! Informace na závěr - nezpůsobuje nadýmání.

Xylitol - březový cukr se se rovněž řadí mezi alkoholové cukry. Má o 40% méně kalorií, než cukr, je přírodní (tzn. najdeme ho v různých druzích ovoce). Jeho nevýhodou je, že může mít laxativní efekt, často zmiňovaný například na obalech žvýkaček.

Stevie - tato rostlina dnes už tak nezvyklým sladidlem není. Je přírodní, nicméně její forma, se kterou se setkáme na pultech prodejen (tekutina, tablety, prášek), jistě rovnou z pole nepochází. V ústech zanechává nahořklý chuťový ocásek, ale vykoupením jí může být nulová energetická hodnota a právě přírodní původ.

 

Autor: Veronika Červenková