Navštivte nás i na

ČTENÍ O CVIČENÍ, VÝŽIVĚ A ZDRAVÉM ŽIVOTNÍM STYLU

Jak se vyvíjel ideál krásy

 

Pravděpodobně jste si už zvykli na to, že jsou časopisy, internet i televize přeplněny vyhublými modelkami, nebo ženami s umělým poprsím, které jsou svým vzhledem na hony vzdálené běžným smrtelnicím. Tyto ženy jsou nám předkládány médii jako ideál krásy, ale ten rozhodně takto nevypadal vždy.

 

Před 25 tisíci lety byla ideálem ženské krásy Venuše, jejíž sošky byly nalezeny na mnoha místech světa (v Rakousku, ve Francii, ale také ve Věstonicích na Moravě). Tyto sošky mají obvykle výrazné ženské tvary, které jsou nepřehlédnutelným symbolem plodnosti.  V současné době by žena s takovými proporcemi byla nejspíše považována za obézní a neodpovídající ideálům. Tehdy byl však nedostatek zdrojů, a proto energetické zásoby v podobě tuku představovaly dobrý potenciál pro přežití potomků a zachování rodu. 

 

ČTĚTE TAKÉ:

Může za naši hmotnost genetika

Souvisí povaha člověka s jeho krevní skupinou

Velká jarní detoxikace

 

V době Antiky byla vzorem mužské krásy atletická, urostlá postava. Ženy, které se v té době těšily obdivu, měly stále výrazně ženské tvary, ale za obézní bychom je určitě nepovažovali ani dnes.

 

Křesťanství, na rozdíl od antiky, tělo zahalovalo a zatracovalo jako nástroj hříchu. Věřící často drželi půsty a žili asketickým životem, kvůli kterému vypadaly jejich postavy velmi nezdravě a hubeně. Naopak středověcí bohatí feudálové a jejich manželky, holdující jídlu a pití, měli nejen značnou nadváhu, ale také různé choroby z přejídání se, jako je například dna. Nadváha v té době byla ale jasným znakem vysokého společenského postavení, a tedy žádoucí.

 

Doba baroka je zálibou v kyprých tvarech proslulá. Známé jsou Rubensovy obrazy, které zobrazují bujné ženské tvary, ale také baculatí barokní andělíčci. V této době nepředstavovala obezita a nadváha jen dobrý sociální status, ale také všemi uznávaný estetický ideál.

 

Na přelomu 18. a 19. století se lékaři začali zamýšlet nad zdravou životosprávou a důležitostí pohybu pro zdraví člověka. V této době vzniknul dodnes používaný body mass index, který zavedl jistý Adolphe Quetelet na základě vyšetřování výšky a hmotnosti belgické populace. Koncem 19. století se ideálem krásy se stála štíhlá secesní silueta. 

 

20. století je stoletím posedlosti vzhledem, štíhlostí a dokonalou postavou, o čemž svědčí nepřeberné množství diet, redukčních postupů, cvičebních programů, ale také plastických operací. Běžní lidé stále přibírají na váze a obezita nabyla epidemických rozměrů, zatímco ideál krásy stále nezdravě zeštíhluje a tím se od reality vzdaluje mílovými kroky.

 

Autor: Veronika Staňková