Navštivte nás i na

ČTENÍ O CVIČENÍ, VÝŽIVĚ A ZDRAVÉM ŽIVOTNÍM STYLU

Jak se měří složení těla

Číslo, které ukazuje ručička váhy, není zdaleka jediným měřítkem pro posouzení Vaší kondice. Nezáleží totiž tak moc na hmotnosti člověka, ale především na poměru tuku, svalů a vody v těle. Stupeň nadváhy nebo podváhy lze určit jak měřením tělesného tuku, tak určováním indexu tělesné hmotnosti.

Podíl tuku v organismu je dán pohlavím, věkem a etnickým charakterem populace. Fyziologicky je vyšší podíl tuku u žen (do 28 - 30%) než u mužů (do 23 - 25%). Také s přibývajícím věkem podíl tuku v organismu roste.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Energetický výdej aneb není to jen o sportu

Velká jarní detoxikace

Jak nepřibrat ze sedavého zaměstnání

 

Existuje řada způsobů měření množství podkožního tuku. Lze použít metodu kaliperace podkožních řas, bioimpedanci, hydrodensitometrii, tomografii, metodu absorpce dvojitého fotonu, nukleární magnetickou rezonanci a další, ale v běžně se nejčastěji užívá hmotnostních indexů, protože ne vždy jsou tyto metody dostupné, ale také jsou finančně nákladné.

Kaliparace je měření jednoduchým přístrojem, kaliperem, kterým se zjišťuje tloušťka podkožních řas na několika místech těla. Tento nástroj vypadá trochu jako kleště, do kterých Vám jemně sevřou několik špíčků na těle. Aby bylo měření kaliperem přesné, musí ho provádět opravdu zkušený odborník. Tato metoda se ale v dnešní době příliš nevyužívá.

Bioelektrická impedance je velmi přesná a oblíbená metoda. Měří odpor, který tělo klade průchodu proudu s nízkou intenzitou a vysokou frekvencí. Touto metodou lze určit poměr vody, tuku a beztukové tkáně v těle pomocí elektrod, které jsou umístěny různě na těle. Na tomto principu funguje většina moderních přístrojů – od těch, které jen podržíte v rukách za několik set korun, až po ty, které zanalyzují Vaše tělo od hlavy až k patě, za desítky tisíc korun.

Podvodní vážení, neboli hydrodensitometrie, stanovuje obsah tukové tkáně z hustoty těla získané výpočtem z hmotnosti těla na vzduchu a pod vodou při známé hustotě vody při dané teplotě a po odečtení plicního objemu a plynu ve střevech.

Další metody jsou zobrazovací. Řadí se mezi ně CT, NMR či DEXA. Nevýhodou těchto metod je příliš vysoká finanční nákladnost. Samozřejmě existují i další metody na vyšetření složení těla (jako například stanovení izotopů v organismu), ale nejsou používány právě pro svou finanční nákladnost nebo přílišnou složitost.

Nejjednodušeji lze optimální hmotnost určit pomocí výšky a hmotnosti člověka. V minulosti se používal tzv. Brockův index, který se spočítal jako hmotnost v kg/výška v cm – 100. Dnes je ale nejrozšířenější tzv. Queteletův index (známý jako body mass index), který vypočítáte tak, že se hmotnost vyjádřená v kilogramech vydělí výškou v metrech a umocněnou na druhou. BMI neodráží přesně poměr tuku a beztukové hmoty, proto se i k tomuto měřítku musí přistupovat opatrně, zvláště u starších lidí, dětí a sportovců. Tento index je v posledních letech vystaven kritice a ostatní měřítka, určující distribuci tuku v těle, jsou považována za směrodatnější. Vysoká hmotnost těla totiž není jednoznačným ukazatelem vysokého procenta tuku, jak je tomu například u kulturistů.

Pro určování zdravotních rizik, která souvisejí s nadváhou, se osvědčilo měření obvodu pasu. Pokud mají ženy obvod větší, než 88cm a muži více než 102cm, hrozí zdravotní komplikace, protože za velký obvod pasu je zodpovědný tuk, uložený v okolí vnitřních orgánů.

Nepropadejte proto panice, když Vám ručička na váze ukáže víc, než byste chtěli. Důležité je, zda jste zdraví či nikoliv, ale také to, jak se ve Vašem vlastním těle cítíte!

 

Autor: Veronika Staňková