Navštivte nás i na

ČTENÍ O CVIČENÍ, VÝŽIVĚ A ZDRAVÉM ŽIVOTNÍM STYLU

Máme být upřímní? Aneb jak si neubližovat.

Slovo „upřímný“ má podle slovníku spisovného českého jazyka dva významy. První význam je „jednající zpříma, otevřeně, bez přetvářky, nezastírající své smýšlení“, druhý význam zahrnuje slova jako „myšlený, cítěný, konaný bez přetvářky, s opravdovostí, srdečností“. Ať už jde o definici první nebo druhou, upřímností zkrátka usilujeme o jednání bez pokrytectví a falše.

 

ČTĚTE TAKÉ: 

Jak zatočit s depresí? Cvičením!

Sport jako elixír mládí

Nepodceňujte regeneraci po cvičení

 

Ve světe lidských vlastností nic není černobílé. Neexistuje jen upřímnost a přetvářka, pravda a lež. Vždy velmi záleží na perspektivě obou stran, které vstupují do interakce (a pozor! obě strany může představovat, a také velmi často představuje, jen jedna jediná osoba!).
   
Zda člověk upřímný je nebo není nelze prohlásit jednoznačně a definitivně. Většina z nás někdy upřímná je a někdy není, někdy jsme falešní víc a někdy méně, někdy se snažíme být upřímní ke druhým, zatímco v tu samou chvíli něco nalháváme sami sobě.
   
Vyznejte se v labyrintu upřímnosti a falše a přestaňte ubližovat sobě i druhým. Zde je několik tipů, jak na to:

Upřímnost k sobě - nenalhávat nic sobě samému je mnohem těžší, než být upřímný k druhým. Pokud se totiž dostaneme do situace, kdy jsme nuceni vytvořit systém lží a polopravd, abychom se uchránili před nepříjemnou skutečností, je velice obtížné i bolestné přiznat, že se věci mají jinak. Prvním a zároveň tím nejdůležitějším krokem na cestě upřímnosti je začít být pravdivý a upřímný k sobě. V okamžiku, kdy sobě nic nenalháváme, jsme také mnohem méně zranitelní neupřímností druhých a je také nižší pravděpodobnost, že budeme ke druhým neupřímní i my, protože k tomu zkrátka nebude důvod.

Neupřímnost pramenící ze strachu - motivem falše vůči druhým i vůči sobě často bývá strach. Strach z toho, co by se stalo, kdybychom před sebou a druhými přiznali, že ve skutečnosti nejsme takoví, jací bychom chtěli být. Uznání rozporu mezi tím, jací ve skutečnosti jsme a jak bychom chtěli být vnímáni, může být velmi frustrující i zraňující. I to, že mnohdy vnímáme druhé takové, jak je vnímat chceme, ale ne tak, jací doopravdy jsou, může být příčinou zklamání. Odhalení svého pravého já vyvolává strach i úzkost, protože co když nás už druzí pak nebudou mít rádi? Skutečnou lásku a uznání si ale zaslouží jen naše pravé já, nikoli to, co jako pravé já prezentujeme.

Upřímnost k druhým - je velký rozdíl mezi drzou, netaktní upřímností (zkrátka řekneme, co si myslíme, a to zcela bez obalu) a diplomatickým vyjádřením názoru (kdy nechceme druhého urazit a respektujeme jeho city). Upřímní nemusíme být za každou cenu - je třeba zvážit, čeho svým jednáním chceme dosáhnout. Chceme, aby druzí věděli, jak se cítíme a jak situaci vnímáme, nebo jim chceme ublížit, šokovat je a svoje názory jim předhodit bez obalu, jako jednu jedinou možnou pravdu? Lež, skrývání pravých pocitů i myšlenek nikdy nic neusnadní. Na druhou stranu krutá přímost také ne. Vždy hledejte cestu, jak citlivě a upřímně sdělovat svoje myšlenky, pocity, postoje i názory, s respektem k tomu, že druzí mohou vidět situaci zcela odlišně.

 

 

600x250_Jidelnicek_v2.jpg

 

Autor: Veronika Červenková