Navštivte nás i na

ČTENÍ O CVIČENÍ, VÝŽIVĚ A ZDRAVÉM ŽIVOTNÍM STYLU

Život bez pšenice. Jde to!

V dávných dobách si lidé také kladli otázku, jak žít bez pšenice, nicméně tehdy měla zcela odlišný význam. Pšenice představovala a stále představuje plodinu, která dokáže nasytit miliony lidí a zabránit hladomoru a pokud se úroda nepovedla, museli lidé řešit, jak přežijí bez ní.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Bílá vs. celozrnná - jakou mouku si vybrat?

Bezlepková strava neznamená zdravá výživa

Celiakie, alergie, intolerance - aneb za vším hledej lepek

 

Dnes v naší zeměpisné šířce hladomorem rozhodně netrpíme, a proto si můžeme dovolit zabývat se otázkou, jak žít bez pšenice, nikoliv z hlediska nedobrovolného kručení v břiše, ale z hlediska stále se zvětšujících tukových zásob v našem podkoží.
   
Je pravda, že se pšenice za několik posledních desetiletí změnila - aby jí bylo hodně a rostla rychle, tak byla vystavena genetickým modifikacím, po kterých jí zbylo jen pramálo společného s pšenicí, kterou konzumovali naši předkové.
   
Problémem číslo jedna jsou tedy genetické modifikace, o kterých zatím nevíme, jak  moc negativně mohou působit na naše zdraví.
   
Problémem číslo dva je skladování. Když si v minulosti farmář vypěstoval pšenici na svém poli za domem a sám si ji zpracoval nebo odvezl do mlýna, bylo jí relativně málo, takže ji nikde nemusel dlouho skladovat. Té troše, kterou měl k dispozici, se věnoval, s láskou ji pravidelně chodil provzdušňovat a hlídal, aby ji nenapadali cizopasníci (těm byla pšenice i mouka z ní samozřejmě náchylnější, protože se nestříkala žádnou chemií).
   
Dnes je pšenice skladována v obrovských silech, kde leží někdy i roky, takže k ní nemůže vzduch, obilí vlhne a plesniví. Plísně produkují toxické látky, které se pak prostřednictvím obilných výrobků dostanou do našeho těla. Ani u bio mouky si moc nepomůžeme - možná spíš naopak! Tím, že není bio obilí nijak chemicky ošetřováno, je na plísně mnohem náchylnější.
   
Bez pšenice samozřejmě žít lze, protože máme k dispozici nespočet jiných možností, jak se nasytit. Otázkou je, proč bychom to dělali, když jen z hladké pšeničné mouky upečete ty nejnadýchanější moučníky?
   
Spousta lidí se pšenici vyhýbá kvůli proteinu lepku. Na tento protein existuje alergie a onemocnění se pak jmenuje celiakie
. Na tento protein může být člověk také intolerantní, nicméně nejedením pšenice z preventivních důvodů se vůbec ničemu nepředejde! Buď alergičtí či intolerantní jste, nebo nejste.
   
Spousta lidí se pšenici vyhýbá, protože věří, že po ní přibírají. Spíš, než pšenice, má ale přibírání na svědomí celková skladba jídelníčku a pohybová neaktivita. Poté, co pšeničné výrobky z vašeho menu vyloučíte, samozřejmě něco zhubnete a budete se cítit lépe, protože v okamžiku, kdy budete striktně zkoumat, v čem pšenice / lepek je či není, si budete s větší pravděpodobností dávat pozor i na ostatní složky potravy.
   
Pokud rádi pečete nebo si nedokážete představit život bez pečiva, ale chcete zkusit pšenici omezit, máte na výběr spoustu alternativ - jednoduše experimentujte s různými druhy mouky (špaldovou, žitnou, kukuřičnou, rýžovou, mandlovou, ovesnou, amaranovou, pohankovou, jáhlovou, sójovou). Co se ale lepku týče, ten je obsažený skoro v každé obilovině!

Mýty kolem pšenice berte s rezervou, ale ani se jí zbytečně nepřejídejte.

 

 

660x250_1.jpg


Autor: Veronika Červenková