Navštivte nás i na

ČTENÍ O CVIČENÍ, VÝŽIVĚ A ZDRAVÉM ŽIVOTNÍM STYLU

Poruchy přijmu potravy typické a atypické

V minulosti bylo onemocnění některou z poruch příjmu potravy téměř výhradně záležitostí mladých dívek. Dnes se bohužel situace mění k horšímu. Jednak se posunují hranice věku, a to na obě strany (nejsou neobvyklé případy 10-ti letých dívek, ale také 60-ti letých žen s anorexií!), narušené stravování se začalo týkat mnohem více i mužů, ale také se poruchy příjmu potravy staly jakýmsi vývozním artiklem do méně vyspělých zemí, kde se dříve nevyskytovaly vůbec.

Lidé mají většinou obecné povědomí o dvou základních podobách narušeného stravování, a těmi jsou mentální anorexie a mentální bulimie. Problematika ale zdaleka není tak jednoduchá, protože existuje mnoho podtypů a atypických projevů těchto onemocnění.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Podváha je stejně nebezpečná jako nadváha

Anorexie ničí i sexuální život

Psychoterapie a hubnutí

 

Mentální anorexie je ve své čisté podobě definována jako nemoc, která se vyskytuje nejčastěji v pubertě a adolescenci, a v 95 % případů postihuje dívky. BMI těchto pacientů klesá pod 17,5 a nízkou hmotnost si pacienti způsobují sami nejedením, nadměrným cvičením nebo užíváním projímadel. Takové chování je provázeno extrémním strachem z přibírání, narušeným vnímáním vlastního těla, ale také vymizením menstruace či zastavením pohlavního vývoje u chlapců. Anorexie bez zvracení se nazývá restriktivní, v kombinaci se zvracením (i té trošky, co snědí) purgativní.

Bulimie je nemoc, která obvykle začíná o něco později. Pacienti se neustále zabývají jídlem, období přejídání kompenzují hladovkami nebo zvracením a mají rovněž intenzivní strach z tloušťky. Na rozdíl od anorektiček mají bulimičky většinou normální hmotnost.

Ne každý s poruchou přijmu potravy, musí být štíhlý nebo podvyživený. Ti, kteří trpí záchvatovitým přejídáním, většinou nemají žádné kompenzační mechanismy pro zbavení se nadbytečných kalorií a hrozí u nich naopak riziko rozvoje obezity. Záchvatovité přejídání postihuje ženy i muže v podobném měřítku, ale také se vyskytuje téměř v jakémkoliv věku. Pacienty po epizodách přejedení se trápí depresivní pocity, výčitky svědomí a pocity vlastního selhání.

Většinu pacientů nelze zařadit přesně do některé z těchto škatulek, proto byly popsané také atypické nebo smíšené formy těchto poruch. Pacienti s anorexií mají často bulimická období a naopak. Dále se vymezují také bizarnější formy poruch jídelního chování, jako je například tzv. pica, kdy lidé jedí předměty, které nejsou ke konzumaci určené (jako jsou střepy, vlasy, hlína apod.) nebo syndrom nočního přejídání, charakteristický odmítáním jídla večer, nespavostí a následným přejídáním se v nočních hodinách. Záchvaty nočního jedení si pacienti pamatují. Existuje také porucha, kdy pacienti jedí v noci, ale na tyto události mívají amnézii – ta ovšem nepatří mezi poruchy příjmu potravy.

Mnoho lidí má nějakým způsobem narušení jídelní chování, aniž by dosahovali diagnostických kritérií některé z uvedených poruch. To ale neznamená, že takový stav není nutné řešit. Naopak je velmi vhodné vyhledat pomoc psychologa a začít takové nežádoucí chování měnit dřív, než se rozvine do některé z vážnějších forem. Rovněž je velmi časté, že pokud je narušené jídelní chování přítomné u některého z rodičů, začnou i děti takové chování napodobovat.


Autor: Veronika Staňková