Navštivte nás i na

ČTENÍ O CVIČENÍ, VÝŽIVĚ A ZDRAVÉM ŽIVOTNÍM STYLU

Jak odmítnout jídlo?

Jedení není pouze záležitostí biologickou, ale dnes, v době nadbytku, především psychologickou a společenskou. Co se biologie a evoluce týče, odmítat jídlo není vůbec rozumné. Co kdyby byl hladomor, sucho a málo úrody? Z hlediska lidského organismu je výhodné tvořit si tukové zásoby, aby právě v dobách strádání, které byly v minulosti časté, člověk přežil a byl schopný reprodukce. Jen malá hrstka jedinců dokáže spolehlivě rozpoznat hlad od sytosti a regulovat si tak příjem potravy. Mnoho lidí svoje fyziologické signály nerozpozná či nerespektuje a jídlo proto neodmítá. Málokdo opravdu pozná, co jeho organismus potřebuje (moučník po vydatném obědě určitě nepotřebujete), a proto je nutné zapojit rozum a jistou dávku sebekontroly.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Jídelníček ušitý na míru od akreditovaného dietologa

Bílkoviny v jídelníčku

Sacharidy při hubnutí. Ano či ne?

Hubnutí a konzumace tuků

 

Rozum a sebeovládání ve stravování tvoří jeho psychologickou složku. Odmítnout potěšení sám sobě vyžaduje disciplínu, ale také motivaci, jako je štíhlejší postava, zdraví či lepší kondice. Naučte se sami sobě odpírat takové potraviny, o kterých víte, že Vám nic pozitivního (kromě chvilkové a pomíjivé příjemné chuti) nepřinesou a nahrazovat je alternativami, které jsou stejně chutné, ale zdraví prospěšné. Trénujte sebeovládání a zkoušejte sníst třeba jen půlku sladké tyčinky, jíst pomalu, i když máte hrozný hlad, nebo si oblíbené jídlo rozdělit na víc částí.

Velmi obtížné je odmítat jídlo druhým. Tím, že člověk nabízí jídlo ostatním, naznačuje, že jsou pro něho důležití, že chce, aby jim bylo dobře, že přípravou jídla strávil mnoho času a společně s jídlem nabízí vztah, přátelství i kus sebe. V okamžiku, kdy jídlo druhý odmítne, jako by odmítal hostitele samotného.

Horké chvilky nastávají, když chcete hubnout nebo nejíst určité potraviny, ale jste vystaveni situacím, kdy jsou Vám takové potraviny přímo nabízeny. Naučte se několik reakcí, kterými dotyčného neurazíte, ale zároveň nebudete muset kvůli návštěvě u tetičky trávit další hodiny na běžeckém pásu navíc.

Velmi užitečným pomocníkem v odmítání jsou potravinové intolerance. Nemusíte mít přímo alergii (zvlášť, když Vás ten druhý stejné jídlo již jíst viděl a skoro nic Vám pak nebylo), ale už kvůli horší snášenlivosti některých složek potravin (a zdravotním důvodům celkově) Vás nikdo nutit nebude („Strašně ráda bych si dala, ale bohužel mám asi intoleranci lepku (vše z mouky) / laktózy (vše z mléka) / ořechů atp.“).

Odvážnější si mohou trvat na svém a asertivně odmítnout přímo („Ne, děkuji, takové jídlo nejím.“). Tento přístup ale není právě citlivý.

Vyjádřete svoje preference („Promiň, nedám si, nejsem na sladké, nějak mi přestalo poslední dobou chutnat.“). Odkažte se na lékařskou autoritu („Tohle jídlo sice miluju a úžasně voní, ale tuhle jsem byl u doktora a on mi tučná jídla zakazuje kvůli žlučníku / tlaku / cholesterolu.“).

Čelit opakovaným výzvám a pobídkám bývá těžké, ale uvidíte, že po čase si lidé zvyknou na to, že zkrátka knedlíky a majonézové chlebíčky nejíte a nachystají Vám zeleninu, šunku či sýr. Určitě je lepší vydržet poslouchat opakované a neodbytné nabízení a stále dokola vysvětlovat a odmítat, než pak litovat při pohledu do zrcadla. Na druhou stranu Vám ale ani nijak zásadně neuškodí dát si jednou za čas svíčkovou, se kterou se babička vařila celé dopoledne jenom proto, aby Vás potěšila (dejte si ale dva knedlíky a ne pět).



Autor: Veronika Staňková